Žraloci

Podlaha. Nejjistější místo, když si člověk neni ničím jistej. katastrofický scénáře se mi teď nehoděj. Nikdy se mi nehoděj, nějak bylo, nějak zas bude. Ticho! Chci všechno zastavit a ztlumit, chci pár okamžiků svýho ticha. Jenom mýho. Už ani nestíhám vnímat v jaký jsem fázi. Nevnímám ty přechody mezi vrcholem světa a totální propastí, unavuje mě to. Unavuješ mě.

- Máš tu nůž na žraloky?
- Nemám tu žraloky, na co ho chceš?
- Vyříznout si tě ze srdce. Ty seš můj žralok.
- Zas to nepřeháněj.

Asi by mi bez tebe bylo líp, říkám si pokaždý, když plácneš něco, co mě bolí. hlava by měla klid.

Ne, to je blbost. Ačkoli nenávidim, když kvůli tobě nemůžu tejden vyjít z domu a mám problém vstát z postele, miluju, když kvůli tobě několik tejdnů nespim, dělám kvůli tobě změny, aniž bych si uvědomovala, že jsou kvůli tobě. Žiješ s představou o ideálu. Vyprávíš mi o něm. Že to jsem já, už ti nějak nedochází. Vzhledem k tomu, co všechno mi dáváš, ti tuhle tvojí nedokonalost odpouštim.

Pracuju díky tobě a strašně mě to baví. Vymejšlim, tvořim, toužim a cítím tě. Bloky se plní věcma co maj smysl, utíkám, skáču, nespim. Netrpělivě procházím nočním městem s demetním úsměvem na rtech a tělem mi pulzuje energie. Nepopsatelná. Oheň? Nadšení?Netrpělivost? Hlava běží, nepřestává myslet. s neustále myslící hlavou spát nejde, takže ještě jedna okružní po městě. Myšlenek je tolik a cpou se jedna přes druhou.

Maji ryby někdy žízeň? Co když si jepice naplánuje na druhej den rande? Jak je to se souloží ježků? A dikobrazi?? Může ryba spáchat sebevraždu tím, že si dobrovolně uzavře žábry? Jak se pozná, že je chameleónovi špatně, když sedí třeba na červenym předmětu? Co když si had ukousne jazyk? Strašej netopýří mámy svoje mláďata Ozzym Osbournem?

No tak! Klid! Jedna blbost po druhý, prosím..

Neposlouchají mě, už to trvá moc dlouho, kdyby mi explodovala hlava, nedivila bych se jí. Vím, že to musí přijít. Vždycky to musí přijít. žádná energie neni nevyčerpatelná a žádný tělo nemůže fungovat bez odpočinku a hlava, která by fungovala nonstop bez potřeby odpočinku taky neexistuje, ale vždycky doufám, že to vydrží dýl.. pár dní, týdnů, celý léto. Nebo, že to třeba nebude tak velkej pád, že tě nebudu tak nenávidět, že se spolu konečně třeba ustálíme na nějaký pěkný, relativně klidný rovině. Je to blbost, já vim, my musíme vždycky lítat a padat, abych si ten let pak užila a využila ho správně, ale teď se tě zeptám ještě jednou..

Kde máš nůž na žraloky?