Jak jsem se učila vařit kafe
Tak kde jsme to.. jo, měla jsem v prosinci narozeniny a protože mám prostě a jednoduše nejlepší kamarády, tak mi kromě nepřekonatelný oslavy s balónkama, bublifukama, Audrey Hepburn dortu a bláznivýho večírku a dárků dali poukaz do baristickýho tréningovýho centra (bootcamp pro ty lidi co vám v kavárně dělaj kafe).
Těšila jsem se dost, ale nervózní byla taky, jezděj tam totiž samý kavárníci a já se svým domácím vařením kafe na obyčejnym DeLonghi? No proč ne, žejo. Cesta do Práhy dlouhá, hledání výcvikovýho tábora pro baristy taky, ale nakonec to vezmu po čuchu a dorazím do místnosti, kterou lemuje několik naprosto dokonalých profesionálních strojů a kafe kam se podíváš.
Začínáme trošku teoretickou nalejvárničkou, jak se co a kde sází, pěstuje, sbírá, suší, loupe, praží, mele, balí, vozí, rozbalí, mele, pěchuje, tlakuje, protýká, podává, ochutná, pije, platí, nashledanou. Pán nám průběžně hází na stolečky čerstvý espresso.
Jo, tak to mě baví! Degustace kafe, zhodnocení, další srky života.
Kolikátý? Nevim, piju všechno. Poctivě i za ostatní, který už koulej očima, ale já v tomhle bohužel nemám záklopku. Někdo neví, kdy už si nemá dávat další vodku a já zas nevim, kdy už si nemám dávat další kafe, takže po pár hodinách se mi chce křičet, ať mi někdo píchne adrenalin na uklidnění.
Mám prázdnej hrneček, moment, doplníme.
Po krátký pauze se vrháme na praktickou přípravu. Blížím se k tý obrovský nablejskaný mašině, slušná kočkolapka na ty co maj kafe rádi.
- Kolik takovej stroj stojí?
- No, tak 250 000. Ale vám bych vymyslel nějakou slevu.
Tak to je ovšem výzva.
Moje první „profi“ espresso. Hmm, povedlo se mi. Moje první „profi“ cappuccino. A druhý, třetí, latté. Zkoušíme latté art. To je takovýto jak uděláte cappuccino a mlíkem do toho namalujete obrázek. Srdce, rozetu, borci uměj ledascos. Já se nechci chlubit, ale v malování mlíkem jsem hodně dobrá. Jsem mistr abstraktních obrázků v šálku kávy, kdo je víc?
Pak už jen zkouška, kterou jupíjájej projdu a dostanu certifikát na kterym je moje jméno a italsky napsáno, že umim vařit kafe.
K čemu mi to bude? Tak jednak mám spotřebu jako menší kavárna, tak ať to má nějakou úroveň, ne? Spoustu detailů teď dělám jinak. A pak si třeba nechám zvětšit prsa a budu dělat osobní asistentku nějakýmu panu řediteli. Nakrucovat se a vařit kafe.
Prej bych měla ubrat kafe, že mi pak nebude tolik hrabat. Tak to pardón, to se mi zdá jednodušší přestat dejchat.
Jdu teď s Pavlovem na kafe, musíme probrat to slintání.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem byla běhat
Běhání je strašně prospěšný. Běháním vyběháš všechny křivdy. Když doběhneš, dostaví se pocit štěstí. Bla, bla, bla, všichni to známe a nikomu se nám do toho nechce, ale když jsem včera chtěla udělat něco pro sebe prospěšnýho, zbavit se jedný křivdy a cejtit trochu toho štěstíčka, vylovila jsem ze skřině oblečení ve kterym by se dalo běhat a že jako jo.
Zuzana Vrzalová
Sladké sny
Ležim a v hlavě se mi motá hodně myšlenek. Občas si před spanim dumám, ale dneska toho bylo nějak moc, asi třicet přes sebe, nedají se usměrnit, nedají se utnout, malý protivný octový mušky, snažím se usnout.
Zuzana Vrzalová
Nebuď labuť, daruj krev
Vyplňuju dotazník, asi nejpodrobnější, co jsem kdy vyplňovala. Tyhle papíry zajímají moje prodělaný choroby, sodomie, tetování, operace. Tak vzpomínám na všechny svoje prodělaný choroby, sodomie, tetování a jiný blázniviny a poctivě vypisuju.
Zuzana Vrzalová
Když holky stůňou
Jasně, holky nestůňou. Klucí se složej pod obyčejnou rýmičkou a potřebujou opečovávat, zatímco holka se čtyřicítkou horečkou ještě funguje a říká, že jí nic hroznýho není. Asi se bojíme, že by se o nás nikdo nepostaral nebo chcem ukázat, že jsme hrdinky a vydržíme víc, težko říct.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem zkoušela nepít kafe
Každej máme nějakej pohon. Benzín, slunce, romantickým bláznům stačí voňavá kopretina a nebesky modré oči jejich platonické lásky s jehož představou si večer zcela neplatonicky dělaj dobře, někomu stačí, že žije.
Zuzana Vrzalová
Měl to být vtipný článek
Nejlepší nápad na článek mě napadá tak dvě vteřiny před usnutím. Věci, na které jsem dávno už zapomněla, mi před upadnutím do kómatu a divokým sněním problesknou hlavou, a já si řeknu: No, jasně, to je ono!
Zuzana Vrzalová
Italské cukrblikování
Ze všech těch národností, se kterými se snažím více či méně úspěšně domluvit, mám Italy nejradši, i když mi lezou občas na nervy. Už jsem slyšela pár příběhů, kterak typický Čech snažící se obchodovat s typickým Italem skončil po roce spolupráce na antidepresivech.
Zuzana Vrzalová
Držte si hóó
Pan Rustimil je pes radost pohledět, no, občas při pohledu na něj někdo omdlí. Je prostě velkej a je to německej ovčák. Hrůza!
Zuzana Vrzalová
Příběh (d)o pytlíku
když mě jde moje čtyřnohá přerostlá obluda vyvenčit, nezapomenu s sebou pytlík, radši dva, co kdyby.
Zuzana Vrzalová
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, teda až na mě!
Náměstí, dva pivovary.. No ale jaké náměstí! Velký čtverec, čtyři východy, a to je ten problém, na všech čtyřech stranách vypadají domy stejně, uprostřed kašna, samozřejmě ze všech stran stejná, a pak se orientujte! Než jsem našla správný směr, trvalo mi to čtyři roky (jsem tu necelé 3 roky, pozn. autora).
Zuzana Vrzalová
Německý oxymóron
Mám ráda svou práci. Nebo alespoň její části. Baví mě ty okamžiky, kdy se ze shrbené kancelářské myšpulíny za monitorem a klávesnicí může stát na pár hodin až dnů objevitel nového a zatím nepopsaného dialektu. Něco jako ta kočka z Lovců pokladů, akorát, že já mám větší oči. Ha! Nebo jako Daniel Jackson ze Star Gate, ten má super práci.
Zuzana Vrzalová
Zatáhni mě do křoví
Máme takového milého psa. Přes 70 cm v kohoutku, 40kg živé váhy. Krásný německý ovčák v plné síle rozjuchaně nadrženého mládí.
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10428x
Work Hard.
Don't be an asshole.
https://twitter.com/Podsalek