Večeře u Louboutina

Děsně malinká. To jsem teda normálně, ale teď si připadám ještě menší. Žmoulám v ruce lem svojí sukýnky,posouvám brýle na nose. "Chceš teda vidět tu pařížkou?" Ani nemusim nic říkat, to jak mi svítěj oči mluví za mě.

Za celej den jsem prošmatala v ruce tisíce kousků oblečení. Vzala do rukou stovky bot a desítky jich vyzkoušela. Dělala jsem názornou ukázku toho, jak se chodí na takovejch 15ti centimetrovejch jehlách. A že se na tom člověk nezabije. Pořídila jsem si další brýle. Další roztomilý triko a Conversky se Supermanem, ale pařížská má pro mě takový nějaký kouzlo a stojí nad všema ostatníma obchodama.
Jasně, předražený a loňský kolekce. Koho to zajímá? mě ne. Nechci tam nakupovat,chci se tam nadechnout, přilepit se očima na výlohu jako dítě na cukrárnu. Pařížská je pro mě sladký lízátko a je mi jedno, že se mi po něm zkazej zuby.
Ale trochu strach mám, že budu zklamaná třeba jako z kafe ze Starbucks.
Cartier! Hned se mi vybaví scéna z jednoho starýho, krásnýho filmu. "Snažně Vás prosím, madam, sdělte mi jméno vašeho květináře, rád bych vám poslal květiny... Cartier, pane."
Jsem doma. Miluju starý domy, sama v jednom takovym se čtyřmetrovejma stropama bydlim, akorát teda nemám v dolnim patře toho Cartiera, od kterýho by mi moji nápadníci posílali ty květiny.
Alfred Dunhill, u výlohy se úplně zasnim.. kdyby se takhle oblíkalo víc mužů.. hmm .. eeee, to si děláš! Další výloha mě totálně vythne ze snění.
Červené podrážky.
Boty, na nichž je znát heslo jejich tvůrce "the higher, the better" (čím vyšší, tím lepší).
Christian Louboutin.
A zrovna model nad kterým slintám u internetu už skoro rok. "tak si je běž aspoň zkusit, ne? To přece můžeš" Ale já nemůžu. Nemůžu tam prostě jen vejít a říct, ty zelený Loubinky v 36 nebo 35, presto! Jenom se koukám a říkám jim, že stejně jednou budou moje. Možná jsem povrchní, ale jsou věci a pak jsou nádherný věci. Nemusim je mít, ale chci je aspoň obdivovat a snít o nich, když si žmoulám v rukou pořád ten lem sukně.
Škoda že tu není Tiffany. Bylo by to krásný navázání na Cartiera a mohla bych zas říct: Dnes budeme snídat u Tiffanyho. Jako Audrey. nasytíme se krásou.
Na snídani už je ale stejně pozdě, je večer, spíš čas večeře. Jsem sytá.
Dnes jsem večeřela u Louboutina.

Za celej den jsem prošmatala v ruce tisíce kousků oblečení. Vzala do rukou stovky bot a desítky jich vyzkoušela. Dělala jsem názornou ukázku toho, jak se chodí na takovejch 15ti centimetrovejch jehlách. A že se na tom člověk nezabije. Pořídila jsem si další brýle. Další roztomilý triko a Conversky se Supermanem, ale pařížská má pro mě takový nějaký kouzlo a stojí nad všema ostatníma obchodama.

Jasně, předražený a loňský kolekce. Koho to zajímá? mě ne. Nechci tam nakupovat,chci se tam nadechnout, přilepit se očima na výlohu jako dítě na cukrárnu. Pařížská je pro mě sladký lízátko a je mi jedno, že se mi po něm zkazej zuby.

Ale trochu strach mám, že budu zklamaná třeba jako z kafe ze Starbucks.

Cartier! Hned se mi vybaví scéna z jednoho starýho, krásnýho filmu. "Snažně Vás prosím, madam, sdělte mi jméno vašeho květináře, rád bych vám poslal květiny... Cartier, pane." 
Jsem doma. Miluju starý domy, sama v jednom takovym se čtyřmetrovejma stropama bydlim, akorát teda nemám v dolnim patře toho Cartiera, od kterýho by mi moji nápadníci posílali ty květiny.

Alfred Dunhill, u výlohy se úplně zasnim.. kdyby se takhle oblíkalo víc mužů.. hmm .. eeee, to si děláš! Další výloha mě totálně vythne ze snění.

Červené podrážky. 
Boty, na nichž je znát heslo jejich tvůrce "the higher, the better" (čím vyšší, tím lepší).
Christian Louboutin.

A zrovna model nad kterým slintám u internetu už skoro rok. "tak si je běž aspoň zkusit, ne? To přece můžeš" Ale já nemůžu. Nemůžu tam prostě jen vejít a říct, ty zelený Loubinky v 36 nebo 35, presto! Jenom se koukám a říkám jim, že stejně jednou budou moje. Možná jsem povrchní, ale jsou věci a pak jsou nádherný věci. Nemusim je mít, ale chci je aspoň obdivovat a snít o nich, když si žmoulám v rukou pořád ten lem sukně.

Škoda že tu není Tiffany. Bylo by to krásný navázání na Cartiera a mohla bych zas říct: Dnes budeme snídat u Tiffanyho. Jako Audrey. nasytíme se krásou.

Na snídani už je ale stejně pozdě, je večer, spíš čas večeře. Jsem sytá.

Dnes jsem večeřela u Louboutina.