Po hlavní
Ale co už. Hlavně že se k tomu dostalo. To čekání na tenhle okamžik bylo možná trýznivý, ale rozhodně si to nezadá s hodinou až dvěma před. Jak se voblíct? Jakože džíny triko s flekem vod hořčice nebo s nějakym strašně vtipnym nápisem/ obrázkem a nazdar? Jakože šatičky a podpatky? Jakože cože? A pak.. jak moc se připravovat na.. no víte, ne? Když se člověk připraví na tu alternativu, že to „dopadne dobře“ hned na tom prvním setkání a pak se to stane, nebude působit jako že se na to připravoval a že jde jako hned na prvním setkání? A zase když se na to nepřipravíš a pak zjistíš, že ten s kym na to rande jdeš je Johny Depp/ Námořník co zítra odplouvá na půl roku pryč/ Bojující s myšlenkami zda není homosexuální/ Zdatnej řečník co tě projevá tequillama? Pak je zas člověk nepřipravenej..
Pak taky kde a co, že jo? Pozvání: Tak se můžem u mě koukat na film je tak zprofanovaný, že ani upřímně míněná nabídka na novej Star Trek v Blu-ray kvalitě nevyvolá reakci: Super, donesu popcorn, Live long and prosper! Ale spíš: super, jakou máš velikost kondomů.
Veřejný místo? Jasně. Ale taky v tu chvíli člověk ani neví, jestli je člověk kafovej, diskotékovej, sushiovej, parkovej, trojnohej nebo čtyřvokej, že jo?
Ale předpokládejme, že všichni nejsou nerváci jako já a takový kraviny neřešej, takže jsou s relativně ideálním člověkem na relativně ideálnim místě a probíhá relativně dobrá zábava, jejímž hlavním tématem je dobré víno, Chopin, Tarantino, na otázky co si člověk přeje do života a od života se všichni modelkovsky žulíme a říkáme světový mír a že ve volném čase předčítáme hluchým sirotkům. A ten druhej se nepozastaví nad tim, že předčítáte hluchým sirotkům, protože on dělá ve volném čase pantomimu pro slepé sirotky, že áno?
Na dalším setkání se možná pustíte do kontroverznějších témat. Teorie existencionalismu, teorie strun versus smyčková teorie, Shopenhauer, Jung. Pokud u toho zvládnete první možné třecí plochy pořád jen kecáte, je opravdu nutná jedna důležitá věc.
Včas říct: Rozsviť, pusť Rock'n'Roll a poď na to, kotě.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem byla běhat
Běhání je strašně prospěšný. Běháním vyběháš všechny křivdy. Když doběhneš, dostaví se pocit štěstí. Bla, bla, bla, všichni to známe a nikomu se nám do toho nechce, ale když jsem včera chtěla udělat něco pro sebe prospěšnýho, zbavit se jedný křivdy a cejtit trochu toho štěstíčka, vylovila jsem ze skřině oblečení ve kterym by se dalo běhat a že jako jo.
Zuzana Vrzalová
Sladké sny
Ležim a v hlavě se mi motá hodně myšlenek. Občas si před spanim dumám, ale dneska toho bylo nějak moc, asi třicet přes sebe, nedají se usměrnit, nedají se utnout, malý protivný octový mušky, snažím se usnout.
Zuzana Vrzalová
Nebuď labuť, daruj krev
Vyplňuju dotazník, asi nejpodrobnější, co jsem kdy vyplňovala. Tyhle papíry zajímají moje prodělaný choroby, sodomie, tetování, operace. Tak vzpomínám na všechny svoje prodělaný choroby, sodomie, tetování a jiný blázniviny a poctivě vypisuju.
Zuzana Vrzalová
Když holky stůňou
Jasně, holky nestůňou. Klucí se složej pod obyčejnou rýmičkou a potřebujou opečovávat, zatímco holka se čtyřicítkou horečkou ještě funguje a říká, že jí nic hroznýho není. Asi se bojíme, že by se o nás nikdo nepostaral nebo chcem ukázat, že jsme hrdinky a vydržíme víc, težko říct.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem zkoušela nepít kafe
Každej máme nějakej pohon. Benzín, slunce, romantickým bláznům stačí voňavá kopretina a nebesky modré oči jejich platonické lásky s jehož představou si večer zcela neplatonicky dělaj dobře, někomu stačí, že žije.
Zuzana Vrzalová
Měl to být vtipný článek
Nejlepší nápad na článek mě napadá tak dvě vteřiny před usnutím. Věci, na které jsem dávno už zapomněla, mi před upadnutím do kómatu a divokým sněním problesknou hlavou, a já si řeknu: No, jasně, to je ono!
Zuzana Vrzalová
Italské cukrblikování
Ze všech těch národností, se kterými se snažím více či méně úspěšně domluvit, mám Italy nejradši, i když mi lezou občas na nervy. Už jsem slyšela pár příběhů, kterak typický Čech snažící se obchodovat s typickým Italem skončil po roce spolupráce na antidepresivech.
Zuzana Vrzalová
Držte si hóó
Pan Rustimil je pes radost pohledět, no, občas při pohledu na něj někdo omdlí. Je prostě velkej a je to německej ovčák. Hrůza!
Zuzana Vrzalová
Příběh (d)o pytlíku
když mě jde moje čtyřnohá přerostlá obluda vyvenčit, nezapomenu s sebou pytlík, radši dva, co kdyby.
Zuzana Vrzalová
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, teda až na mě!
Náměstí, dva pivovary.. No ale jaké náměstí! Velký čtverec, čtyři východy, a to je ten problém, na všech čtyřech stranách vypadají domy stejně, uprostřed kašna, samozřejmě ze všech stran stejná, a pak se orientujte! Než jsem našla správný směr, trvalo mi to čtyři roky (jsem tu necelé 3 roky, pozn. autora).
Zuzana Vrzalová
Německý oxymóron
Mám ráda svou práci. Nebo alespoň její části. Baví mě ty okamžiky, kdy se ze shrbené kancelářské myšpulíny za monitorem a klávesnicí může stát na pár hodin až dnů objevitel nového a zatím nepopsaného dialektu. Něco jako ta kočka z Lovců pokladů, akorát, že já mám větší oči. Ha! Nebo jako Daniel Jackson ze Star Gate, ten má super práci.
Zuzana Vrzalová
Zatáhni mě do křoví
Máme takového milého psa. Přes 70 cm v kohoutku, 40kg živé váhy. Krásný německý ovčák v plné síle rozjuchaně nadrženého mládí.
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10428x
Work Hard.
Don't be an asshole.
https://twitter.com/Podsalek