Měl to být vtipný článek
Mám vedle postele tužku a papír, abych si napsala poznámku, co ženiálního mě napadlo. Jenže někdy je lenost tak velká, že prostě ani tu ruku nevyndám. Nejde to, sláva nesláva, pod peřinou je teplo. A včera večer jsem měla opravdu geniální nápad! Bylo to ono! Sláva na dosah ruky, nesmrtelnost, Pulitzerova cena, Nobelovka, Blogger roku a socha s tužkou v ruce už na mě čekají! Prosím poloprofil z levé strany, s nějakou chytrou knížku v ruce. Třeba můj sešit slohu ze základní školy, jež se stane bestsellerem, a kritici se budou předhánět ve chvalozpěvech a budou používat slova jako: Z rukopisu tehdy pouze šestileté dívenky je jasně patrný nevídaný a ohromující styl s nádechem geniality, jež by nerozpoznal pouze imbecil s páskou na očích.
Ve chvíli, kdy jsem ještě držela otevřené oči a myšlenku v mysli, jsem si vzpomněla, že papír sice u postele mám, ale tužka tam není. Musela bych pro ní přes celý studený byt. A vzbudila bych psa. A to bych si jako dovolila dost. Tak povídám té ženiální myšlence, ať si najde místečko v hlavě a ráno, ať se ozve, že spolu dobudeme svět a že bude slavná a lidi si o ní budou vyprávět a budou se jí snažit napodobit a že jí přeju klidný spánek, aby byla ráno svěží a krásná.
Ráno myšlenka nic. Říkala jsem si, že ještě spí, probudím ji kávou, jdu ke kávovaru, nasypu kafe, upěchuju, nasadím a pustím. Vůně kávy a myšlenka nic. Jdu si napěnit mlíko. Přemejšlim, kde je ta myšlenka a najednou mlíko všude, pára všude, myšlenka nikde.
No nic, nasadíme větší páky. Půjdu do práce bez čepice! To ji vyžene ze spánku, když mráz a sníh nezabírá, nasadím do uší rakenrol, bejby a myšlenka zaleze ještě dál. Začínám ztrácet celou hlavu! Moje socha! Moje ceny a nesmrtelnost!
Jako poslední šanci vidím, že prostě vezmu papír a budu psát, třeba to myšlenku vyláká, nedá jí to, ale jak jste si jistě všimli, tak tento text postrádá jakoukoli myšlenku a nápad. Prostě se na mě vybodla. Trošku panikařím, protože, jestli ode mě budou utíkat všechny myšlenky jako tahle, dojde k tomu nejhoršímu. Budu se muset prosadit psaním článků o politice. Články o tom jak jsou všichni dementní a já to vim nejlíp. Články, jejichž téma bude v dalších 30ti článcích na blogu za den. Budu psát o cikánech a arabech a jak mi doporučoval jeden čtenář „udělám se na Rathovi“ Nebo se dám na nějaké kontroverzní náboženství a budu na něj psát ódy, to teď taky frčí.
Ale asi nebudu moct k jehovistům, protože tak před rokem mě zastavila jedna osvícená paní s časopisem v ruce a jestli prej mám minutku.
Pani, já mám minutek!
A osvícené paní zasvítily oči, otevřela časopis a ukazovala mi fakt krásný obrázky hrajících si dětí, pouštění draka, zvířátka, sluníčko. No nádhera.
A povídá: „Líbí se vám to? Takhle to tady náš Pán udělá, takhle krásný!“
Líbilo se mi to, to je jasný, jsem pozitivní člověk, ale moc jsem to nechápala „Jako tohle zařídí jeden ten Pán, jo?“ „Ano, přesně! náš pán tady udělá takhle krásný svět, kde se mají všichni rádi a všichni jsou šťastní a smějí se.“ Zasvěcuje mě osvícená paní se svítícíma očima.
A pak mi to došlo. Ty oči, ta krása. „Jo, takhle! Von dá ten Bůh všem LSD, žejo?!!“
Pak paní už jen zalapala po dechu a chtěla něco říct, jenže já v drogách jakože moc nejedu, tak jsem jí popřála, ať si to užije, že bude mít aspoň na co vzpomínat, pokud nezapomene úplně všechno.
Vlastně si nemáme co vyčítat, pani má vymytej, ale osvícenej mozek, já nemám mozek sice vymytej, ale tma je tam teda pořádná.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem byla běhat
Běhání je strašně prospěšný. Běháním vyběháš všechny křivdy. Když doběhneš, dostaví se pocit štěstí. Bla, bla, bla, všichni to známe a nikomu se nám do toho nechce, ale když jsem včera chtěla udělat něco pro sebe prospěšnýho, zbavit se jedný křivdy a cejtit trochu toho štěstíčka, vylovila jsem ze skřině oblečení ve kterym by se dalo běhat a že jako jo.
Zuzana Vrzalová
Sladké sny
Ležim a v hlavě se mi motá hodně myšlenek. Občas si před spanim dumám, ale dneska toho bylo nějak moc, asi třicet přes sebe, nedají se usměrnit, nedají se utnout, malý protivný octový mušky, snažím se usnout.
Zuzana Vrzalová
Nebuď labuť, daruj krev
Vyplňuju dotazník, asi nejpodrobnější, co jsem kdy vyplňovala. Tyhle papíry zajímají moje prodělaný choroby, sodomie, tetování, operace. Tak vzpomínám na všechny svoje prodělaný choroby, sodomie, tetování a jiný blázniviny a poctivě vypisuju.
Zuzana Vrzalová
Když holky stůňou
Jasně, holky nestůňou. Klucí se složej pod obyčejnou rýmičkou a potřebujou opečovávat, zatímco holka se čtyřicítkou horečkou ještě funguje a říká, že jí nic hroznýho není. Asi se bojíme, že by se o nás nikdo nepostaral nebo chcem ukázat, že jsme hrdinky a vydržíme víc, težko říct.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem zkoušela nepít kafe
Každej máme nějakej pohon. Benzín, slunce, romantickým bláznům stačí voňavá kopretina a nebesky modré oči jejich platonické lásky s jehož představou si večer zcela neplatonicky dělaj dobře, někomu stačí, že žije.
Zuzana Vrzalová
Italské cukrblikování
Ze všech těch národností, se kterými se snažím více či méně úspěšně domluvit, mám Italy nejradši, i když mi lezou občas na nervy. Už jsem slyšela pár příběhů, kterak typický Čech snažící se obchodovat s typickým Italem skončil po roce spolupráce na antidepresivech.
Zuzana Vrzalová
Držte si hóó
Pan Rustimil je pes radost pohledět, no, občas při pohledu na něj někdo omdlí. Je prostě velkej a je to německej ovčák. Hrůza!
Zuzana Vrzalová
Příběh (d)o pytlíku
když mě jde moje čtyřnohá přerostlá obluda vyvenčit, nezapomenu s sebou pytlík, radši dva, co kdyby.
Zuzana Vrzalová
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, teda až na mě!
Náměstí, dva pivovary.. No ale jaké náměstí! Velký čtverec, čtyři východy, a to je ten problém, na všech čtyřech stranách vypadají domy stejně, uprostřed kašna, samozřejmě ze všech stran stejná, a pak se orientujte! Než jsem našla správný směr, trvalo mi to čtyři roky (jsem tu necelé 3 roky, pozn. autora).
Zuzana Vrzalová
Německý oxymóron
Mám ráda svou práci. Nebo alespoň její části. Baví mě ty okamžiky, kdy se ze shrbené kancelářské myšpulíny za monitorem a klávesnicí může stát na pár hodin až dnů objevitel nového a zatím nepopsaného dialektu. Něco jako ta kočka z Lovců pokladů, akorát, že já mám větší oči. Ha! Nebo jako Daniel Jackson ze Star Gate, ten má super práci.
Zuzana Vrzalová
Zatáhni mě do křoví
Máme takového milého psa. Přes 70 cm v kohoutku, 40kg živé váhy. Krásný německý ovčák v plné síle rozjuchaně nadrženého mládí.
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10428x
Work Hard.
Don't be an asshole.
https://twitter.com/Podsalek