Příběh (d)o pytlíku

když mě jde moje čtyřnohá přerostlá obluda vyvenčit, nezapomenu s sebou pytlík, radši dva, co kdyby.

- Nečůrej na ten barák, vobludo!
- hmmfrrm

Vždycky jsem si myslela, že když si člověk pořizuje psa, dělá to proto, aby se mohl o někoho starat a měl s kým trávit čas. Že jsem naivní, to vím už dávno, pořád si myslím, že všichni lidé jsou vesměs hodní a za nějaké ty výjimky může špatné vyspání konkrétního člověka, takže si to neberu osobně. Ignorace některých lidí mě dostala ve chvíli, kdy jsem se jednoho rána probudila s titulem „pejskař“. Od té doby jsem začala díky svým idylickým představám narážet.

Tak nějak mi přijde normální po sobě uklízet, a když mám psa, kterej nedisponuje opozicí palce a ten svůj výtvor kromě pokusu o zahrabání nikterak neodstraní, tak prostě vytasit pytlík, udělat „Tů-Tů-Tů“ jako popelářský auto, zadržet dech, sebrat a odhodit do nejbližší nádoby k tomuto účelu určené. Že to může být občas celkem dálka, je sice blbý, ale jako překážka mi to nepřipadá.

Rusty má ještě takovou specialitku, že kadí tak, aby ho bylo co nejmíň vidět, čili někde ve křoví s vystrčenou hlavou a stejně to tam nenechám. Kolem jsou školy a taky jedna školka a představa, že si půjdou děti hrát a spadnou do toho, nebo sednou, nebo jen omylem šáhnou, mě z mojí nechuti rychle vyléčí.

Když pak potkám někoho, kdo si vykračuje, ruce složený za zády, břicho vyvalený, prostě postoj paní radová nebo pan místodržící, pes jim pobíhá všude kolem, až najde to správný místo a vytvoří výtvor, ideálně na chodníku samozřejmě, přece si nebude špinit tlapky v trávě. Pana majitele, paní majitelku to z rovnováhy nevyvede a vykračují dál.
- Vy to uklízet nebudete?
Zkouším nesměle
- Ts, nejsou tu pytlíky!
- Mám jeden navíc
A vytahuju kvalitní, velkej černej pytlík
- No to určitě! To mě tak hne! A vůbec, město má zajistit koše a pytlíky, já se na to můžu vysr**!
- No ještě vy abyste tu dělal bordel,
zamumlám už jen tak pro sebe.

Dál už se bavit nemůžeme. Nevidím důvod, proč by mělo město zajišťovat z obecních peněz pytlíky na bobíky, pes je majetkem konkrétního člověka, ne obce. Nevím jak v jiných městech, ale pokud v Budějicích přihlásíte psa, máte na pytlíky nárok, ale musíte si pro ně dojít, alespoň to taky bývalo, a i to mi připadá zbytečný.

Jo ale víte co je nejlepší? Když jede v Budějicích cyklista po chodníku, vy uskočíte a skončíte v nějakým tom neuklizeným bobanu. Když už člověk teda natrénoval ten úskočný manévr, aby neskončil pod bicyklem, skočí ve sračkách. To by se jeden pokadil radostí.