Zatáhni mě do křoví
Ondřej Linha
Jeho páníček je chlap radost pohledět, psův vzor, idol, bůh a autorita.
Jeho panička nemá ani 160cm a neváží o moc víc než pes. Pes jí miluje, nosí jí hračky do postele, když je nemocná, na povel zahřívá nohy za chladných podzimů a zim, podá všechny tlapky na několik způsobů, ale pořád je si vědom své silové převahy. Panička už má sice bicáky, které by s ní vyměnil nejeden chlap (a ona s ním taky), ale je jí to prd platný, vážení.
Dvojice Zuzu a Rusty se stávají žádanou podívanou vždy, když Rusty vidí hejno holubů, havranů, známého psa nebo člověka dřív než panička, která se náhle ocitá buď s vytrhnutou rukou, nebo na nekontrolovatelném letu do křoví, ptáků, psů, lidí, ovcí, bahna, napůl rozmrzlé únorové řeky, domu, obchodního domu, vykřičený dům jsme zatím naštěstí minuli.
Rady typu: „Musíš mu dát povel“ jsou mi v letu do neznáma kdy ani nevím, jak se jmenuju já, natož pak ten pilot našeho nepravidelného letu platné asi jako Eskymákovi slunečník. Takže prostě počkám, do čeho tentokrát přistanu, vrátím si ramenní kloub do jamky a vzpomenu si na jméno té děsivé obludy, která má strašnou radost a vrací se k noze, kam patří.
Obvykle je příčinou letu pan Fríd zezdola, který Rustyho uplácí psími mlsky, kmoška labradorka z konce ulice, kámoš policejní hledač ve výslužbě Garbo což je zcela v pořádku, protože nás už znají a maximálně poznamenají něco o výjimečné eleganci mého dnešního letu.
Ale blíží se zima. A Rusty miluje vodu. Ideálně studenou nebo napůl zamrzlou. Já ne. A let do ledové Malše? Zkuste si to.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem byla běhat
Běhání je strašně prospěšný. Běháním vyběháš všechny křivdy. Když doběhneš, dostaví se pocit štěstí. Bla, bla, bla, všichni to známe a nikomu se nám do toho nechce, ale když jsem včera chtěla udělat něco pro sebe prospěšnýho, zbavit se jedný křivdy a cejtit trochu toho štěstíčka, vylovila jsem ze skřině oblečení ve kterym by se dalo běhat a že jako jo.
Zuzana Vrzalová
Sladké sny
Ležim a v hlavě se mi motá hodně myšlenek. Občas si před spanim dumám, ale dneska toho bylo nějak moc, asi třicet přes sebe, nedají se usměrnit, nedají se utnout, malý protivný octový mušky, snažím se usnout.
Zuzana Vrzalová
Nebuď labuť, daruj krev
Vyplňuju dotazník, asi nejpodrobnější, co jsem kdy vyplňovala. Tyhle papíry zajímají moje prodělaný choroby, sodomie, tetování, operace. Tak vzpomínám na všechny svoje prodělaný choroby, sodomie, tetování a jiný blázniviny a poctivě vypisuju.
Zuzana Vrzalová
Když holky stůňou
Jasně, holky nestůňou. Klucí se složej pod obyčejnou rýmičkou a potřebujou opečovávat, zatímco holka se čtyřicítkou horečkou ještě funguje a říká, že jí nic hroznýho není. Asi se bojíme, že by se o nás nikdo nepostaral nebo chcem ukázat, že jsme hrdinky a vydržíme víc, težko říct.
Zuzana Vrzalová
Jak jsem zkoušela nepít kafe
Každej máme nějakej pohon. Benzín, slunce, romantickým bláznům stačí voňavá kopretina a nebesky modré oči jejich platonické lásky s jehož představou si večer zcela neplatonicky dělaj dobře, někomu stačí, že žije.
Zuzana Vrzalová
Měl to být vtipný článek
Nejlepší nápad na článek mě napadá tak dvě vteřiny před usnutím. Věci, na které jsem dávno už zapomněla, mi před upadnutím do kómatu a divokým sněním problesknou hlavou, a já si řeknu: No, jasně, to je ono!
Zuzana Vrzalová
Italské cukrblikování
Ze všech těch národností, se kterými se snažím více či méně úspěšně domluvit, mám Italy nejradši, i když mi lezou občas na nervy. Už jsem slyšela pár příběhů, kterak typický Čech snažící se obchodovat s typickým Italem skončil po roce spolupráce na antidepresivech.
Zuzana Vrzalová
Držte si hóó
Pan Rustimil je pes radost pohledět, no, občas při pohledu na něj někdo omdlí. Je prostě velkej a je to německej ovčák. Hrůza!
Zuzana Vrzalová
Příběh (d)o pytlíku
když mě jde moje čtyřnohá přerostlá obluda vyvenčit, nezapomenu s sebou pytlík, radši dva, co kdyby.
Zuzana Vrzalová
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, teda až na mě!
Náměstí, dva pivovary.. No ale jaké náměstí! Velký čtverec, čtyři východy, a to je ten problém, na všech čtyřech stranách vypadají domy stejně, uprostřed kašna, samozřejmě ze všech stran stejná, a pak se orientujte! Než jsem našla správný směr, trvalo mi to čtyři roky (jsem tu necelé 3 roky, pozn. autora).
Zuzana Vrzalová
Německý oxymóron
Mám ráda svou práci. Nebo alespoň její části. Baví mě ty okamžiky, kdy se ze shrbené kancelářské myšpulíny za monitorem a klávesnicí může stát na pár hodin až dnů objevitel nového a zatím nepopsaného dialektu. Něco jako ta kočka z Lovců pokladů, akorát, že já mám větší oči. Ha! Nebo jako Daniel Jackson ze Star Gate, ten má super práci.
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10428x
Work Hard.
Don't be an asshole.
https://twitter.com/Podsalek